Chankillo

Věže v archeologické lokalitě Chankillo kopírují oblouky, které slunce během roku opisuje od svého východu k západu, sleduje-li je člověk z některé ze dvou speciálně postavených pozorovatelen, nacházejících se asi 230 metrů východně a západně od zmíněné linie věží. V průběhu roku se pak místo východu slunce posunuje v linii věží dále k západu, takže je možné podle tohoto solárního kalendáře stanovit konkrétní kalendářní data. Věže jsou tak svědkem existence raného vyspělého slunečního kultu, konstatovali vědci. Chankillo, ležící v poušti asi 400 kilometrů severně od peruánské metropole Limy, je již dlouhou dobu známé jako rozsáhlé obřadní centrum předincké kultury, které zahrnuje mohutné opevnění, řadu náměstí a budov včetně chrámu. Doposud však nikdo přesně nechápal, k čemu v tomto středisku sloužila 300 metrů dlouhá řada věží, posazených na nedalekém nízkém kopci. Věže, které mají pravoúhlý půdorys a z nichž každá se rozkládá 75 až 125 metrech čtverečních, jsou v relativně dobrém stavu a na vrcholovou plošinu každé z nich vedou dvě schodiště. Mezi nimi jsou pravidelné, asi pětimetrové mezery. Psané záznamy ukazují, že Inkové prováděli pozorování slunce před rokem 1500 našeho letopočtu a že jejich náboženství bylo založené na uctívání slunce.